Cimbuří Peeto
Highline na Frýdlantském Cimbuří od Peeta 31/10/09
V pátek odpolko plánovat takovou akci jako Cimbu
je docela drsný, ale když se lidi natřesený na pokusy takovýho super hajlajnu dohodnou a vyjde počasí, tak
neni co řešit, stačí sbalit cajky a vyrazit směr ,malebná to vesnička, Hejnice. Plán byl vyrazit v osm z
Liberce a to v tomhle složení: Kajoch, Vejvis, Stenley, Peeto, Kuba. V Hejnicích připojení místních borců
do skupinky… Roman byl jistej, ale Koloušek zase povídání kolem, jak to nejde a že jako práce a že
nemůže přijít, no ale každej známe, když je příležitost, tak se všechno obětuje a ještě k tomu, když
je to Cimbu, který je naslibovaný tolikrát… Ke Kajochovi do auta přibyl další pasažér – Hans. V 8.05
domluvenej sraz v autech u Litesu pod Pavlovicema. Všechno klaplo až na Kubu, kterej si asi po
páteční oslavě toho, že příchází víkend nejspíš trochu přispal, protože nám ani nezvedal telefony…
Naše auto: Vejvis, Stenley a já cejtíme, že v pátek večer taky něco proběhlo… Hlavy a žaludky
vypovídaj svoje a tak vidíme, že Kuba to docela vyhrál v posteli J. Avšak taková nabídka jako
Cimbu se hned jen tak neodmítá, takže zapomenout na páteční veselý kalby a hurá se zbytkáčem
vyrazit na tu šňůru tak kurevsky vysoko…
Po cestě navštěvujeme známé Kloučkovic uzenářství a
poctivě se zásobujeme na nadcházející podnik. Kdyby nám to nechodilo, tak se aspoň pořádně nažerem…
Vánočka z Oldřichovský pekárny jako snídaně bodne převelice a klobásky, párečky a debrecínka značí
vydatnej oběd. Nad Raspenavou mlha jak sviňa, ale čím víc se blížíme tomu magickýmu místu, tak se
to zlepšuje a při průjezdu kolem Hejnickýho kostela vidíme tu parádu na krásnym podnosu… Mlha
ustupuje a Cimbu je vidět parádně osvícený tim velkym žlutym.. U odbočky k Cimbu potkáváme Dědánka
vedle svojí kafilérky v parádnim pracovnim vohozu = rozdrbaná péřovka a kalhoty označený na 90%
plochy neidentifikovatelnejma pracovníma bazmekama. Brečí nám na rameno, že musí pracovat, ale
všichni už přemejšlíme vo tom, že zase přijde k hotovýmu a půjde si to akorát přejít a zase odkráčí
pryč. Rozhození matroše u aut, aby se s tim tahali otroci a ne Mr. Chodec s bolavym ramenem.
Pohledy vzhůru na ten kopec pořád dováděj k údivu. Kosa je, jinovatka všude kolem, no že jsme
radši nezůstali doma u radiátoru. Kajoch si vzpomněl na penzion u Súlova, kde prej taky bylo
aspoň to teplo. Jak se ale blížíme lesu, užíváme si ty krásný pohledy na podzim v Jizerkách.
Fotečka partičky na louce, pár fotek Cimbu ze spoda a frčíme nahoru na horu. Po cestě nás
dožene Roman, kterýmu jsem podal klamný informace o vyzvednutí u krámu v Hejnicích, holt
posloužili Kloučkovi. Proč ty kopce neudělali dole, kdo se má s tim těžkým báglem tahat
tak vysoko. Kajochovi vzpomínky, kam až se předtim dojelo autem jsou zajímavý, ale moc
nepodpořej J… V žaludcích se pohybuje cosi z předešlé noci a nedělá to úplně dobře.
Pohledem do protějšího kopce míjíme Nos a oukoukáváme údolku. Po chvíli přišla odbočka
z upravený cesty na pofidérní stezku s občasnejma schodama v zajímavym stavu…
No a v deset jsme nahoře a rozbalujem cajky.
Na těch fotkách to sakra vypadalo jinak. Pohled do údolí přesvědčí o tom, že je to fakt vysoko, ale
vypadalo to delší. Kajoch jako nejzkušenější rozděluje věci a hlavně práci. Na straně, kde jsou prsteny
to je připravený celkem rychle, obhazujem akorát s Romanem kámen pro životní lano. Pod vyhlídkou trvají
přípravy systému déle. Když nějakou tu hodinku přeskočíme, tak mezi 12-13 máme napnuto a tejpujeme.
První na to naleze Kajoch. Chodíme ze strany, kde do ksichtu šajní sluníčko, takže pokusy jsou
obtížnější. Trochu se prostřídáme a Kajoch tam potom pošle první přechod. Nejdřív to vypadalo,
že to bude zakletý, ale stačilo trochu a přišla nová motivace.. Já jsem si tam párkrát vlez a
pořád jsem akorát čapal a potom to prostě přišlo a poslal jsem tam přechod k vyhlídce. Hned
to bylo v hlavě úplně jinak. Opadly největší nervy, který mi tak zatraceně klepaly s lajnou a
zpáteční cestu jsem si víceméně užíval... Kluci koukali, jak jsme si tam s Kajochem zabojovali
a pořád nevypadali moc namotivovaně. Nejdřív mi Kajoch říkal: „nedej na mý pokusy, to nevadí,
že padám a nechce to pustit, choď si podle sebe“. To jsem si říkal, jaká je to blbost, ale když
jsem měl fullmana za sebou, stejný věci jsem říkal klukům o mym předchozím neúspěchu. Každej
potřebuje svůj čas a chce si tam trošku zvyknout a „zdomácnět“. Dostalo se mi stejný odpovědi,
že to je blbost a kec. Není tomu tak… Každej může mít svůj den, jinak mu sedne lajna, líp se
srovná s prostorem, cejtí se dobře, ví, že na to má a může to tam jednoduše poslat. To už
je soukromej boj v hlavě a není to o předchozím neúspěchu někoho jiného, samozřejmě to
nedodá nejvíc morálu, ale stačí se k tomu nějak postavit a třeba to i trochu ignorovat,
i když je to mnohdy těžký. Stanley, Vejvis a Roman se s tim zkoušejí trochu poprat,
ale evidentně má Cimbuří víc sil… Hodněkrát padla věta typu: „ty vole, dyť je to vysoko“,
„no to ste se posrali“ .Hans byl na svojí první highline a to je pro každýho nějak težký,
ale hlavně začínat na Cimbu je dost krutý. Kolouch nakonec samozřejmě dorazil, ale
potřebuje na to svůj čas a ten tady na Cimbu moc přebytečnej nebyl v tomhle období,
kdy je tma už v pět. Pár pokusů padlo, ale nebyl ani jeho potřebnej zpevňovač kolen
v podobě flašky červenýho, takže přechod nepustil. Na pokoukání dorazil ještě Čéřa
s Beky. S Kajochem jsme tam pár přechodů poslali, po tom prvnim se to chodí zase
jinak, takže člověk už tolik nebojuje a víc si užívá.
No ale hodinky nám ukazovaly, že jestli chceme dolů
jít za světla, tak bychom měli sbalit a vypadnout. Povolený a sundaný je to hned, tak proč nám to trvá
tak dlouho s napínánímJ? Po cestě už akorát domluva na nedělní longline a každýmu trochu šrotovalo v
hlavě, jak to dneska probíhalo. Kdo nepřešel měl samozřejmě do příště nad čim přemejšlet s větou:
„příště to pustí“ a mně zase v hlavě běhaly nádherný myšlenky o parádnim highlinovym pochozeníčku.
Doma to na mě ještě nějak padlo.. Nevim jak je to možný, ale na místě jsem si to zase tolik neuvědomoval
asi.. „Ty kráso, dyť jsem přešel Cimbu“ parádní věta, kterou si člověk řekne až večer doma. Den ideální
na tuhle taškařici, takže maximální spokojenost. Na jaro či léto už je domluvený dvoudenní bivakování
na Cimbu, takže zase fajn parta a hlavně zdomácnění na týhle highlině s parádnim výhledem do údolí.
Magický místo…
Peeto
Blog AnčeKanče
vaše pravidelná dávka emocí :)
Slackline INFO
- výňatek z Hudy INFO magazínu