Tak a další, letos už třetí ročník slackline festivalu v Hejnicích je za náma. Dlouho jsme se na něj všichni těšili a po skončení musim konstatovat, že takhle povedenou akci už dlouho nepamatuju. Oproti loňsku vyšlo i naprosto parádní počasí, užili jsme si 3 dny absolutní pohody na sluníčku, u vody, mezi kamarádama a v přírodě. Jediná mrzutá věc na těchhle akcích je, že jednou musej skončit a trvaj jen krátce, ale o to víc se člověk těší na další setkání.
K samotnýmu průběhu akce můžu říct jen – díky Kolouchu. Je úžasný, že se ještě pořád najde někdo, kdo je schopnej ve vlastním volným času uspořádat takovou akci, tim spíš, že slackline je zatím sport, kde se netočej žádný velký peníze, který by bylo možný vymámit ze sponzorů. Kolouch už se dávno zapsal do historie slackline v ČR a podobný nadšení, co se lajn týče, je vidět jen u málokoho. Možná proto je Keep Balance vždycky zárukou užitečně strávenýho času, kdy člověk udělá něco pro svoje tělo a zároveň i pro svoji duši. :)
Festival samotnej začal vlastně už ve čtvrtek, kdy dorazila hlavně liberecká parta s Peetem v čele a jelikož jsou kluci mladý a neúnavný, tak hnedle vyrazili na Ořešník natáhnout tamní hajlajn. Podle fotek, co jsem viděl, chodili kluci při nádhernym západu slunce, krapet me mrzí, že jsem tam nebyl, ale člověk (obzvláště necelej tejden před státnicema) nemůže bejt všude. V pátek se už začali sjíždět do Hejnic i další slackeři a začali přetvářet areál kempu a koupaliště k obrazu svýmu. Což v reálu znamená – všude, kde jsou dva dost pevný body, přijde lajna a šmitec! Takhle v průběhu dne vzniklo bezmála 20 nataženejch lajn nad zemí a 3 lajny nad vodou. Dlouhý, krátký, nízký, vysoký, napnutý, žvejkoidní, prostě klasickej arzenál špagátů, bez kterejch by se slackfest neobešel. Vodní lajny tvoří tu takzvanou třešničku na dortu každýho festivalu a v letošním horkým počasí přišly obzvláště vhod. Je hezký sledovat, jak se každej rok úroveň posouvá, při prvním ročníku přešlo 42 m dlouhou mrchu jen pár mistrů a letos už po ní kdekdo trajdal sem a tam.
Abych nezapomněl, jako první oficiální atrakce letošního festu byla natažená v Hejnicích u kostela Kongolajna, což je hajlajn necelejch 30 m dlouhej a asi 12 m vysokej, vedoucí vedle mostu přes řeku. Kolouch pozval na čumendu skoro celý Hejnice, takže to byla spíš taková promo šou, ale i tak si spousta lidí pěkně zachodila a zatrikovala.
Letos Kolouch zvolil i zajímavej systém závodů. V sobotu proběhly dvě disciplíny jako loni, tj. Speedlajn a Vagabund, ale výsledky se v konečnym důsledku sčítaly, což je zajímavá idea. Další novinkou byl závod družstev, kapitánka si do týmu vylosovala 4 chlapce a dohromady se soutěžilo o soudečky piva. Parádní zpestření, člověk má hned motivaci vydat ze sebe to nejlepší :)
Každej večer se potom celá skwadra sešla u ohně, kde se popíjelo, klábosilo a díky dvěma umělecky nadanejm jedincům proběhla i nějaká ta hudební produkce. Tyhle chvíle u táboráku patřej stejně jako lajnování přes den k nezapomenutelnejm okamžikům, na který všichni dlouho vzpomínaj. Je to jako když se sejde rodina u bárbekjů, ale ta sleklajnová rodina je daleko větší a rozmanitější, takže občas má člověk co dělat, aby stihnul za noc se všema poklábosit o lajnách, o životě a ostatních duchovních záležitostech.
V sobotu odpoledne se napříč kempem natáhla i longlajna asi 104 m dlouhá, která doplnila kompletní spektrum sňůrek na festivalu. Ostřílený longlajneři ťapali sem a tam a i služebně mladší zkoušeli, zač je toho kilo. Během neděle lajna pustila až na konec i Ondru, Kohyho a Mariho, takže máme 3 nový přírůstky v Klubu 100+. Gratulace!
Ke konci festivalu si už jen každej hleděl vytěžit z lajn a pohodový atmosféry co nejvíc a pokud možno si nacpat i trochu těch pocitů s sebou do kapes a do báglu na cestu domů. Postupně se lajny balily, lidi se objímali a loučili, ženy zaplakaly a mohlo se ject. Jeden parádní festival skončil, ale léto je teprve v rozpuku a Bišík je skoro za dveřma, takže všichni, co jste Hejnice propásli, koukejte dorazit, protože co může bejt v létě lepšího, než parta rozjuchanejch hipíků na lajně? Těšim se na vás bando, slacklajn hajl Q
all photos by Christian Krr