Jaro je tu!! :)
Dobře, ještě ne v celé své kráse, ale zabláceným dnům
slacklajnové beznaděje už snad odzvonilo. Abychom podpořili příchod teplých, slunných dnů, vyrazili jsme s Mirkou a Smoldou
tento víkend do Ostrova. Náš plán byl vydat se na sever, do přilehlého Saska a obhlídnout hajlajnový terén.
Vzhledem k Mirčiných nedávným operacím kolen jsme nabalili opravdu jen to nejnutnější a v sobotu ráno vyrazili z Prahy.
Cesta pěkně ubíhala, díky Smoldovým konexím jsme do Ostrova přijeli asi o 2 hodiny dříve, takže jsme měli slušný náskok
oproti očekávání. Po malém občerstvení Pod Císařem jsme vyrazili do terénu. Bez tušení, kam přesně jdeme, jsme nejprve
vystoupali na masiv a po jeho okraji potom postupovali do hloubi Německa. Tu a tam jsme narazili na skály, kde by bylo
možné natáhnout highline, ale s většími nároky na materiál, než jsme měli k dispozici. Tímto stylem jsme pochodovali
asi 3 hodiny, během kterých jsme vychutnávali parádní počasí na pomezí jara a zimy. Skvělá nálada, je ten náš hajlajn
pořád ne a ne najít. Buď jsme měli nedostatek kotvícího materiálu, nebo v cestě ze skály na skálu překážely větve kolem
stojících stromů. Pomalu jsem se už začínal smiřovat s tím, že docela těžký batoh nesu celou dobu zbytečně..
Pak ale Smolda objevil v zarostlém úseku jednu menší skalku,
která lákala k odpočinku. Když jsme místo prozkoumali lépe, objevili jsme v něm cíl naší cesty! Dvě skály pro perfektní
hajlajnu, odhadem 20 metrů délky (po přeměření měla 17 metrů), a především s ideálním kotvením strom-strom.
Bez váhání jsme se pustili do napínání. Vzhledem k určitým zkušenostem jsme měli velmi rychle napnuto, místo klasické
25mm lajny jsme však použili tenčí lajnu Bounce (kvůli pevnosti nataženou nadvojito). Nakonec jsme využili veškerý
materiál, co jsme měli s sebou, všechno do sebe pěkně zapadlo :) Šel jsem na první pokus se známým pocitem:
„Že já vůl nezůstal doma!“, ale nakonec jsem se odhodlal postavit a přešel lajnu oběma směry docela v pohodě.
Po mně šel Smolda a i on oslavil první jarní den přechodem tam i zpět na první pokus (styl nazývaný on-sight full-man,
zkráceně OS FM). Parádní skóre :) Ještě jsme oba párkrát přešli náš první letošní a hlavně první zahraniční highline
a pomalu začali balit. Mirka vyrazila napřed, na její počest jsme zbrusu novou hajlajnu ještě na místě pojmenovali
„Pajdavá“, jakožto uznání za její sportovní výkon :). Po cestě zpět jsme ještě se Smoldou obhlíželi nalezené projekty
i terén na druhé, české straně údolí.
Po návratu Pod Císaře jsme se hezky občerstvili a večer se vydali opět na masiv přespat letos poprvé pod širákem. Noční ohýnek, pak pěkně zalízt do spacáku a na kutě. Ráno nás probudil dost silný vítr a zima, znovu jsme rozdělali ohýnek, opekli buřty k snídani a před začínajícím deštíkem se utekli schovat (přizpůsobeni Mirčině tempu – pořád nechápu jak se v noci dokázala vyšplhat lezeckým terénem až nahoru) zpátky Pod Císaře. Počasí bylo opakem včerejška – vlezlá zima, mžení, prostě nicmoc.. Dohodli jsme se, že další průzkum terénu necháme najindy a vyrazíme dál, Mirka domů do Tábora, aby stihla pondělní ranní rehabilitaci a my se Smoldou ještě za Stefanem do Drážďán pro nový hardware. Nakonec jsme Stefana po chvilce bloudění přece jen našli, prohodili s ním pár slov a uzavřeli plánovaný obchod. Koupil jsem od něj své první kladky a slack-dog, americkou vychytávku na kotvení popruhu. Prožívajíc druhé Vánoce jsme nasedli do vlaku a odjeli směrem domů :)
Přes minimální naplánování proběhla celá akce bez zádrhele, prozkoumali jsme další část hajlajnového terénu a užili si luxusní víkend v přírodě.. Nezbývá než doufat, že zbytek sezony proběhne v podobném duchu, v tom případě se totiž máme opravdu na co těšit :)
Kwjetoň